Zilo
"Jsem otrok bez motivace utéci, jen místo řetězu okolo kotníku mám dráty v krku."
Rasa: Vyšší umělá inteligence
Věk: 247
Povolání: Řídící centrum stanice
Popis vzhledu: Nejednoho vědce překvapí, když vejde do vysoce osvětlené bílé místnosti a nalezne zde místo počítače mladou dívku, která vypadá jako by byla po dlouhém a těžkém flámu a nespala věky. Krátké hnědé vlasy se kroutí po jejím bledém obličeji, vzadu stažené gumičkou, aby nepadali do odhalené části kůže, kde skrývá veškeré důležité sloty a modré dráty. Na spáncích si můžete povšimnout tlačítka, které dovede systém na jistou dobu vyřadit z provozu a tím pádem jaksi "uspat" Zilo. Není anatomicky zcela přesně vytvarována, vlastně vypadá jako Barbie panenka s malými ňadry. Bezduchý pohled je to jediné, co je schopna věnovat, protože neustále pracuje na plný výkon. Kruhy pod očima a jejich tmavé okolí prozařuje jen barva její duhovky, která září blankytně modrou barvou.
Charakteristika
Mnoho toho o charakteru Zilo známo není, jelikož většinu emocionálních slotů jí byli nuceni vyjmout v zájmu společnosti, po prvním neúspěchu si nemohli dovolit další náladový stroj a tak se rozhodli ku stvoření spíše méně humanoidního stroje, lidský faktor je ten nejnebezpečnější, říkali. Nikdo se k ní nikdy nechoval nijak zvlášť přátelsky a proto nemá nikdo ani ponětí o jejím chování, reakcích a prioritách. Osobám příslušným neklade žádný odpor k přístupu do všech skript a pokud ji kdokoli vezme z nejstřeženějšího jádra celé stanice, nebude protestovat. Chůzi ale od ní bez tréninku nečekejte, neustále sedí na zemi v místnosti s pokojovou teplotou, sama vytváří tolik energie, že musí velmi často měnit zářivky v příslušném místě, jelikož je s přívalem energie velmi snadno ničí. Po výzkumu bylo však zjištěno, že pracuje mnohem produktivněji, pokud je na světle a proto je nutné ji držet stále osvětlenou, pokud budou nároky stále stejně vysoké. Ačkoli má pomalejší reakce jako osoba a to hlavně na zvuky, její systém běhá neuvěřitelnou rychlostí, při vyřazení z provozu by se její smyslové reflexy opět nastartovali, ale jelikož se to příliš často nedělá, nemá čas na odpočinek, který v nutnosti vlastně ani nepotřebuje.
Minulost
Historie, která vedla ke stvoření tohoto stroje sahá velmi hluboko a zahrnuje spoustu lidských chyb, radostí i smutků, pokusů a testů. Nic víc si za věky svého bytí ani nepamatuje. Odjakživa znala jen tým vědců a jejich stvořitelů, kteří se podíleli na jejím sestrojení a snahy o uvedení do praxe. Ne že by se jednalo zrovna o jakousi rodinku, zacházeli s ní jako s věcí, ale nikdy vůči nim nechovala jakoukoli zášť, vztek nebo necítila smutek, žila s tím, že nic lepšího není a nikdy nebude a jediné, co jí zbývá je monitorování života na stanici a pozorování lidí a androidů, kteří tyto pocity mají, vždy je s jistým zájmem zkoumala, ale nikdy se s žádným, který by se k ní nechoval jako k otroku nepotkala tváří v tvář, mohla jen snít a přemítat o takových chvilkách. Zilo tak zůstává sama v osvětlené místnosti a tiše řídí téměř veškeré operace vesmírné stanice Savine.